Pet.Rindt.

AMÁLKA...

     Víly mají ta nejhezčí jména. Co třeba Amálka? Jsou to jemné panenky, mají lehounké

šaty jako pára, nemluví, jen špitají a země se jen tak tak dotýkají. Vlastně skoro vůbec

ne. Tančí po špičičkách trávy na lesním paloučku. Hezké jsou jako obrázek, však se

také rády prohlížejí v každé lesní studánce nebo na hladině rybníka, aby si věneček ve

vlasech urovnaly.

   Jednou, když Amálka nabírala vodu na břehu rybníka, objevil se zničehonic zlý vodník

Kebule. Co na něm bylo dobrého, to by se vešlo do loužičky, zato zlé by přetékalo přes

hráz. Popadl Amálku a upletl pro ni zelenou klícku, aby mu neutekla. Kdovíjak dlouho

by se tam Amálka trápila, kdyby jí nepomohl rak. Klepety uštípl petlici a Amálka byla

volná. Ta měla radost! A pak jemnými krůčky odtančila a zmizela jako ranní mlha nad

rybníkem.

Těším se na obrázky...

Zdravím...

knihovnice: Petra R.